Hobit - Pouta

[04:10.0]HOBIT
[04:10.0]Jsem hobit z kraje pod horou,
[04:10.0]miluju příběhy a žiju s pokorou
[04:10.0]před všemi čaroději, co můj život převrací.
[04:10.0]Voní mi kočárky a ranní mazlení
[04:10.0]a v noci sním o válce a plenění
[04:10.0]a o všech krásných dobách letních vakací.
[04:10.0]A všichni chlapi, co byli mí,
[04:10.0]nestihli víc než vyhnat krysy z podzemí,
[04:10.0]mám oči kočky do kouta zahnané,
[04:10.0]a tak se nediv, pane, když říkám ne.
[04:10.0]Už mě to bolelo dost, už chci jen upřímnost.
[04:10.0]Nehledám, Bože, na zemi žádný ráj,
[04:10.0]jen trochu tepla, ať je to třeba stáj,
[04:10.0]ať je to slovo nebo aspoň horký grog.
[04:10.0]Ať jsou to třeba ta křídla labutí,
[04:10.0]co svojí krásou nikoho nenutí
[04:10.0]odletět do pouště a ztratit víc než rok.
[04:10.0]Když rozpouštím jarní sníh,
[04:10.0]nikdy se neptám, zda je to hřích,
[04:10.0]když líbám, zavírám oči,
[04:10.0]ať se to neotočí,
[04:10.0]ať to zůstane a zní.
[04:10.0]Když chodím sama po ledě nejtenčím,
[04:10.0]ať je to všechno a pro tu chvíli vším,
[04:10.0]já si to vybrečím do peřin
[04:10.0]a do posledních vteřin
[04:10.0]budu věřit v další noc
[04:10.0]a den.
[04:10.0]Chráním svůj Gondor a je to k nevíře,
[04:10.0]jak je to těžké najít si rytíře,
[04:10.0]malého trubadúra velkých radostí.
[04:10.0]Na krku prsten, to kvůli mizení,
[04:10.0]než ráno Zlobři na slunci zkamení,
[04:10.0]než mi ta rána v srdci přejde do kostí.
[04:10.0]Mám jenom devět, jen devět životů,
[04:10.0]tak jako každá kočka někde u plotu,
[04:10.0]prošla jsem Morií a plání Gorgotu
[04:10.0]a dávno zvyklá na hlučnou samotu
[04:10.0]přišla jsem o prsteník, jen malá cena za únik.
[04:10.0]Když rozpouštím jarní sníh,
[04:10.0]nikdy se neptám, zda je to hřích,
[04:10.0]když líbám, zavírám oči,
[04:10.0]ať se to neotočí,
[04:10.0]ať to zůstane a zní.
[04:10.0]Když chodím sama po ledě nejtenčím,
[04:10.0]ať je to všechno a pro tu chvíli vším,
[04:10.0]já si to vybrečím do peřin
[04:10.0]a do posledních vteřin
[04:10.0]budu věřit v další noc.
[04:10.0]Když rozpouštím jarní sníh,
[04:10.0]nikdy se neptám, zda je to hřích,
[04:10.0]když líbám, zavírám oči,
[04:10.0]ať se to neotočí,
[04:10.0]ať to zůstane a zní.
[04:10.0]Když chodím sama po ledě nejtenčím,
[04:10.0]ať je to všechno a pro tu chvíli vším,
[04:10.0]já si to vybrečím do peřin
[04:10.0]a do posledních vteřin
[04:10.0]budu věřit v další noc
[04:10.0]a den.